ROZHOVOR: Jana Harazimová
Jana Harazimová sport a hlavně florbal miluje, bez něj by si nemohla představit jediný den, sama říká:
Florbal je pro mě životní styl
Florbalistka Jana Harazimová je obrovský sportovní „fanatik“. V dresu dresu FbK OA Opava si zachytala ženskou extraligu, pak působila osm let v Kopřivnici. Teď se v klubu S.K. P.E.M.A. stará o florbalovou mládež a v ženském týmu hraje 2. ligu, kde opustila brankářské řemeslo a nastupuje v poli. V létě dokonce absolvovala Spartan Race.
Florbal vás provází životem už hodně dlouho, že?
No už to bude čtrnáct let. Ani nejde srovnat florbal tehdy a dnes. Kdysi to byla taková plácaná. Když jsme před lety hrály s Opavou extraligu, tak tehdejší extraliga byla na úrovní nynější 2. ligy. Všechno šlo strašně nahoru, co se týče techniky i fyzické připravenosti. My jsme začínali v patnácti, teď to děcka hrají ve školách odmala a v oddílech třeba od osmi let. Takže je to úplně někde jinde.
Jak jste se vlastně dostala k florbalu?
Úplně náhodou na opavské obchodní akademii. Potřebovali brankáře, tak mě náhodou šoupli do branky a už jsem tam zůstala. Začalo to tím, že jsme hráli okresní kola soutěže středních škol, až jsme nakonec založili florbalový klub FbK OA Opava. A začala se hrát oficiální soutěž.
Proč zrovna post brankáře? To není úplně místo pro holku.
Asi není. Ale já jsem ještě na základce chytala ve fotbale. A oni veděli, že se nebojím, tak jsem vlezla i do florbalové branky. Ale uřímně řečeno mě to vždycky více táhlo do pole.
Co vás na florbale vůbec chytlo?
Je to týmový sport, ta parta je úplně to nejhlavnější. Člověk toho kolem florbalu zažije spoustu. A pak samozřejmě taková vnitřní touha vyhrávat a být v něčem dobrý.
A co vás baví na tom chytání? Ona to je velká dřina.
Možná přesně to, že to je dřina. Hráči nám vždycky říkají, že se tam jenom válíme, ale když si to vyzkouší, nikdo už tam podruhé nechce. A možná taky ta zodpovědnost, že jsem poslední a za mě už chybu nikdo nenapraví. Naopak ten tým můžu hodně podržet. Asi pocit vlasní důležitosti (směje se). A v brance mi to šlo lépe než v poli, tak jsem byla pro tým užitečnější.
Váš tým tehdy postoupil do extraligy, což se nikdy předtím ani potom žádnému opavskému týmu nepodařilo.
My jsme hráli extraligu jen jednu sezonu 2006/2007. Moc se nám nevedlo, protože tým se po postupu rozpadl. Holky ze základu se rozprchly na vysoké školy do Brna a Olomouce, moc se netrénovalo. Musely hrát i juniorky. Rozpadlo se pak i vedení.
Ale postupová sezona musela být super, ne?
Tak zahrát si baráž o extraligu v hale v Městských sadech, to je asi jeden z největších zážitků, co ve florbale mám. Je ale pravda, že co se týče kolektivu, byly i lepší sezony. Je to asi tím, že florbal nebyl na takové úrovni, jako je teď. Když se na to dívám zpětně, tak ano, byl to úspěch, ale mám i cennější vítězství.
Florbalisti tvrdí, že florbal není jenom hra, ale člověk tím musí žít? Co to znamená?
Pro mě je to životní styl. Není to o tom, že přijdu na trénink, odplácám si ho hodinu a půl a pak jdu domů. Ale člověk přepne úplně do jiného režimu, žije s tím týmem. Nejdůležitější věc jsou ti lidi kolem, nejste spolu jenom na trénincích nebo zápasech, ale scházíte se ve volném čase, je to taková komunita. Florbal je rodina. Proto jsem po rozpadu FbK OA Opava byla osm let v Kopřivnici, protože tam byla tak dobrá parta, ze které se mi nechtělo odcházet.
Když skončila extraliga v Opavě, přestoupila jste do Kopřivnice?
Měla jsem rok pauzu a hrála s chlapama jenom Opavskou ligu, amatérskou soutěž, kterou pořádá P.E.M.A. Pak mě oslovila bývalá spoluhráčka z Opavy Monika Fleischmannová, že v Kopřivnici zakládá ženský tým a potřebuje gólmanku na jednu sezonu na výpomoc. A z jedné sezony se stalo osm. Hrály jsme 2. ligu. Jednou jsme se dostaly do baráže o 1. ligu, ale postoupit jsme nechtěly.
Pocházíte ze Štěpánkovic a tam jste se dostala k trénování, že?
Založili tam florbaový klub a trenér Adam Wollný potřeboval záskok, když starší žáci jeli na turnaj. A mě to chytlo a začala jsem trénovat.
Co vás baví na trénování?
Baví mě sledovat ty lidi, jak se postupem času vyvíjí a zlepšují. Snažím se jim předávat zkušenosti. A vrátím se zase k tomu, že florbal není jen hodina a půl na tréninku, ale další práce kolem. A ti lidi kolem.
Ve Štěpánkovicích už ale nepůsobíte.
Odešla jsem ze stejného důvodu, jako z Kopřivnice. Florbalu jsem chtěla dát víc. I když mě trénování ve Štěpánkovicích hodně bavilo a jsem za to vděčná, tak jsem se z časových důvodů a také z důvodů, že jsem chtěla jít dál, rozhodla jít do opavské P.E.M.Y.
V Opavě jste od začátku nové sezony, jaká to byla pro vás změna?
P.E.M.A. je „boží“. Tím, že hodně lidí v Opavě znám, některé i patnáct, některé skoro dvacet let, tak jsem nešla úplně do neznámého prostředí. Trochu jsem měla strach s ženského kolektivu, ale holky jsou výborné. A taky jsem měla trochu obavy z trénování dorostu a juniorů. Přece jen přejít ze Štěpánkovic do Opavy, to je jak přejít ve fotbale ze Štěěpánkovic do Baníku. Takže první tréninky byly hrozné, byla jsem nervózní, ať neřeknu něco špatně, a nový kolega trenér. P.E.M.A. je na florbalové poměry velkoklub a z toho jsem měla respekt. Ale všichni mi hrozně pomohli, člověk zjistil, že jsou všichni úplně normální. (směje se)
Z branky jste v poslední době utekla a za ženy Opavy hrajete v poli, že?
Od loňska jsme začala chodit do fitka v Petřkovicích a po pár měsících se mi tak zvedla fyzička, že jsem začala chodit i na crossfit k Radimovi Kramnému. Tak jsem si řekla, že to zkusím normílně v poli. Stejně mě to tam lákalo.
Vy jste vůbec takový sportovní „blázen“.
No dvakrát týdně fitko, dvakrát crossfit a třikrát florbal s holkama a někdy i s mužským béčkem. Když se do toho člověk dostane, tak to takový problém není. A co se týče mého hraní, mám problém v tom, že nemám takovou techniku jako ostatní hráčky, tak to musím všecko uběhat.
V létě jste absolvovala i Spartan Race, že? Co vás vedlo k tomuhle?
Souviselo to s tím, že jsem se chtěla pohnout v životě dál, tak to začalo tím fitkem. A po třech týdnech někde náhodou vyskočila reklama na Spartan Race v Litovli. Tak jsem si řekla, že do toho jdu. Byla to další motivace, jak na sobě makat. A teď, po tom absolvování si říkám, že to byl v klidu závod (směje se). Už plánuji Heroes Race v létě v Hradci nad Moravicí.
Jste tedy do sportu hodně zapálená. Trénujete „puberťáky“ a o mladých generacích se říká, že už tohle v sobě nemají. Je to pravda?
Tohle musí mít člověk v sobě, u mě to taky začalo v podstatě ze dne na den. Ale i když jsem byla v jejich věku, tak jsem šla na každý trénink s tím, že budu makat na sto procent. Totéž na zápase. Stále na sobě chci pracovat a bez koncentrace na trénink a bez toho zápalu to nejde. Nikdy nejsem se sebou spokojená a to mě žene dál. A právě tohle většině mládeže dneska chybí. Oni se nadchnou na chvilku a pak zjistí, že když chtějí něčeho dosáhnout, tak to je vždycky dřina. Tak kolikrát radši jdou do hospody. Oni v sobě nemají to, že chtějí vyhrávat a chtějí být nejlepší. Myslí si, že všechno přijde samo, zadarmo a bez dřiny. Nežijí tím sportem, jak by měli. Když už ten sport dělám, tak ho dělám na sto procent.
Tohle sportovní „bláznovství“ vychází z rodinného prostředí. Jak to bylo u vás?
Mamka hrávala tenis, taťka fotbal. Vždycky jsme spolu hrávali fotbal na zahradě. Jako dítě jsem chodila i do gymnastiky. A děda, to byl veliký sportovní nadšenec. Ten mě brával na fotbal. Mám to v rodině.
Máte nějaký sportovní cíl?
Nějaký velký ani ne. Ráda bych v Opavě viděla ženskou extraligu, ale mužská tady bude určitě dřív. A chci tomu nějak pomoct, třeba tím, že vychovám nějaké mladé nadějné florbalisty, teří pak budou hrát za to áčko. A chtěla bych hrát tak dlouho, dokud to zdraví a čas dovolí.
Jana Harazimová
Florbalová brankářka, hráčka a trenérka
Narozena: 26. června 1985
Povolání: ekonom
Současný oddíl: S.K. P.E.M.A. Opava (hráčka a trenérka)
Předchozí oddíly: FbK OA Opava, Vikings Kopřivnice, FBC Štěpánkovice (trenérka)
Hraje: 2. liga žen
Trénuje: kategorie dorostencůl a juniorů
Největší úspěchy: postup do extraligy žen (2006), osmifinále Czech Open (2005), 4. místo z republikového finále středních škol (All stars team)
Zajímavost: V létě 2016 absolvovala Spartan Race v Litovli
Zdroj: Deník.cz
Fotogalerie
